O knize: rok / „Anděl!“ – šeptají za mnou nadšeně a sledují mě závistivými pohledy. Proč nežárlit? Postava je ohnivá, chytrá, krásná... Ale charakter, infekce, prozradí a nadšeně se chvějícího „anděla“ po pár větách vystřídá přízemnější a obecně přijímaná „čarodějnice“. Ano, jsem čarodějnice. Černá, dědičná, jediná. A podařilo se mu přestěhovat hned vedle nekromantské akademie! Teď mi nedají pokoj, protože považují za svou povinnost udělat na mě trochu neškodný dojem. Mimochodem, jmenuji se Velimira, což znamená „mírumilovná“. Ať si to drazí nekromanti myslí…